Pokud by se způsob zaokrouhleného přepočtu odevzdaných hlasů na pevně daný počet židlí osvědčil pro řízení velkých celků s hodně členy s různými zájmy, nepochybně by jej už převzal obchodní svět. Ten ale setrvává na způsobu přesně vyčíslitelné váhy každého názoru a jejich proporčního uplatňování při rozhodování.
Mělo by to vypadat následovně. Poslanecká sněmovna ani senát nemají jednací sály ani ubytovny poslanců a senátorů, ani kanceláře jejich asistentů, ani garáže pro jejich vozy, ani jídelny a bufety, ani své kancléře pro údržbu chodu. Jednají v pronajatém salónku hotelu nebo kdesi ve třetím patře jakéhokoli Hradu. Protože parlament nemá poslance ani senátory. Proběhlé volby přidělí každému úspěšnému správci společných zdrojů, který překročí minimální kvótu, stejnou váhu hlasu, jakou získal od svých voličů a se kterou bude vystupovat v té komoře parlamentu, kterou získá. Na zasedání parlamentu tedy budou o jednotlivých bodech programu jednání hlasovat například čtyři či šest nebo osm osob, oprávněně zastupujících zvolené správce, s příslušnou váhou hlasů.
V poslanecké sněmovně musí být správce společných zdrojů, který získal nejvíce hlasů. Každý další se může rozhodnout, zda ve sněmovně zůstane také, nebo přejde do senátu. Pokud by do senátu žádný správce nechtěl přejít, musí v něm být správce, který získal nejméně hlasů, nutných ke zvolení. Žádná z komor nemá právní subjektivitu a v každé z komor probíhá hlasování o návrzích veřejně.
Rozdělení pravomocí mezi oběma komorami není totožné. Protože správci společných zdrojů jsou za správu odpovědní, ponecháme tuto odpovědnost výlučně na rozhodování aktivní poslanecké sněmovny a senátu přisoudíme roli revizní.
Poslanecká sněmovna schvaluje zákony v poměru hlasů správců společných zdrojů, které v ní zasedají. Správci odpovídají za výkon své funkce s výjimkou zákonů přesně popsaných ve volebním programu a dopředu schválených příslušným ověřovacím soudem a s výjimkou opatření pro bezprostřední ohrožení bezpečnosti státu a jeho občanů. Neúčast na hlasování nebo zdržení se hlasování nezpůsobují výjimku odpovědnosti. Sněmovna jmenuje a odvolává předsedu vlády, lhůta účinnosti odvolání se stanovuje v korelaci s termíny voleb. Jednotliví správci společných zdrojů se mohou účastnit jednání vlády. Za svou práci získá poslanecká sněmovna odměnu, jejímž určením jsme se již zabývali a kterou si správci rozdělí v poměru hlasů ve sněmovně.
Senát jmenuje a odvolává předsedu nejvyššího kontrolního úřadu a schvaluje státní závěrečný účet, ale nekontroluje ani nevetuje přijímané zákony a ani není z výkonu své funkce odpovědný. Odměna senátu je nejspíše paušální a správci si ji rozdělí v poměru hlasů v senátu.
Prezident je volen přímo z kandidátů vzešlých ze správců společných zdrojů nebo z minulých vlád, je ze své funkce odpovědný a zastupuje předsedu vlády.
Předseda vlády je statutárním orgánem společných zdrojů, je ze své funkce odpovědný a řídí se zákony schválenými poslaneckou sněmovnou, k jejichž návrhům má možnost se vyjadřovat. V rámci zákonů organizuje státní správu zahrnující jakékoli platby z a do společných zdrojů.
Pro přehled dodáváme, že nikdo ze jmenovaných nemá po stanovenou dobu možnost hlasovat o výběru správce společných zdrojů. Každý ze jmenovaných předkládá veřejnosti a nejvyššímu kontrolnímu úřadu zprávu o své činnosti a hospodaření spolu s potvrzením finančního úřadu o souladu příjmů s ústavou.
Máš-li k tomu další podněty, napiš je.
Příště: Zákaz paušální odměny za správu společných zdrojů
Posted via email from nestrani
Žádné komentáře:
Okomentovat